Historie Libé je bezprostředně spjata s existencí hradu na skalní ostrožně nad soutokem Vlastislavského (Grofsbach) a Libského (Lassbach) potoka. Panské sídlo Liebenstein zde založil v polovině 13. století Ruprecht, člen významného chebského ministeriálního rodu pánů z Liebensteinu. Termín „ministerialis“ vyjadřoval jeho služební, resp. lenní poměr k císaři. Lze se ale domnívat, že právě onen Ruprecht byl buď členem vedlejší větve, nebo druhorozenýsyn tehdejšího zemského správce Chebska Ruprechta z Liebensteinu. Ruiny rodového sídla tohoto významného rodu, který po meči vymřel roku 1292, se nachází nedaleko Tischenreutu (BRD). První zmínka o hradu a vsi tedy pochází z roku 1264.
K výstavbě hradu byla kolem poloviny 13. století využitá protáhlá skalní plošina o délce cca 45 m a šířce 15 m, svažující se od jihozápadu. Na hraně byla opevněna obvodovou, v nejstarší fázi patrně pouze dřevěnou, hradbou a v nejvíce chráněném jihozápadním konci byl umístěn hranolový patrně třípodlažní objekt pravděpodobně věžového charakteru zapojený do obvodové hradby. V severovychodní dispozici hradního areálu dodnes stojí válcová věž (bergfriet), jak byla tato část hradu přesně opevněna, není zcela zřejmé. Před východním a jižním průčelím hradu byl již ve 13. stol. vybudován příkop, využívající na jižní straně přirozené strže. Z hlediska užití stavebních konstrukcí je pro toto období charakteristické užití poměrně masivních žulových kvádrů. Jak již bylo uvedeno výše, přestavby a rekonstrukce se hrad dočkal po roce 1346 za Gossweinů, významnější úpravy nastaly ale na přelomu 14. a 15. stol. za Ruduschů.
Od tohoto data však prameny více jak 80 let mlčí a hrad se v listinách objevuje až 19. února 1346, kdy již dlouhý čas zpustlý Liebenstein propůjčil česky král Jan Lucemburský darovací listinou jako české korunní léno významnému chebskému měšťanovi, bývalému purkmistrovi Franzi Gossweinovi, kterému dal zdejší hrad k opravení, opevnění a znovu postavení. Aby mohl z Liebensteinu udělat opravdu opevněné sídlo, přidal česky král navíc kus říšského lesa v blízkosti Libé. Franz Gosswein během tří let pobořený hrad opravil a listinou z 6. dubna 1349 vyhlásil Liebenstein za vždy otevřeny městu Chebu, kterému rovněž postoupil předkupní právo na celé panství. Dokonce se roku 1355 zúčastnil římské korunovační jízdy po boku Karla IV. Ten ho za věrné služby 15. května téhož roku pasuje v Pise na rytíře.
Franz Gosswein kolem roku 1356 umírá a přenechává Liebenstein synům Hansovi a Wenzlovi, kteří již roku 1358 vystupují samostatně na holdovací listině Karla IV. vedle dalších zástupců místní zemské šlechty. Roku 1372 se Wenzl spolu se svym příbuzným Franzem objevují na listině stvrzující zbožné nadace Franze Gossweina. Hans se již v pramenech neobjevuje, a buď byl v té době již mrtev, nebo v ústraní aktuálního dění. Wenzl Gosswein však v souvislosti s válkou mezi městem Cheb a chebskou šlechtou v sedmdesátých a osmdesátých letech 14. století učinil ze zdejšího hradu základnu, z níž konal četné loupeživé výpady do širokého okolí. Dne 17. září 1381 mu proto bylo zdejší zboží včetně přilehlých vsí, luk, polností, lesů, rybníků, toků a všech práv odebráno a propůjčeno jako léno české koruny Lucemburkům věrnému chebskému hejtmanovi, lantkraběti Johannu z Leuchtenberka, hraběti na Halsu. Ten správou libských statků pověřil Erharta ze Sparnecku.
Nový majitel postupně pronajímal některé části panství chebským měšťanům. Bylo tomu tak např. 12. března 1395, kdy všechny libské statky, desátky, výnosy, práva, svobody a příslušenství pronajal za 215 kop rýnských grošů ročně Lvu Pichelbergerovi. Dne 25. listopadu 1398 ještě potvrdil český král Václav IV. faktickou příslušnost hradu Liebenstein k Chebsku a České koruně a zakázal jeho zcizení. Lantkrabě Johann z Leuchtenberku a hrabě z Halsu nakonec 5. května 1400 prodává Libou významnému chebskému měšťanovi Erhardu Ruduschovi. Ti patřili spolu s rody Heckelů, Spervogelů, Höferů a dalšími nejváženějším a nejstarším chebským patriciům. Erhard byl nejstarším synem chebského purkmistra Niklase Rudusche, tery vlastnil honosný dům na chebském náměstí a byl také výnamným chebským vyslancem u dvora Václava IV. Do prodeje byly zahrnuty všechny statky kromě důchodového podílu vdovy po Wenzlovi Gossweinovi, Margarethy, která si až do své smrti podržela podíl na statku Potočiště u Chebu. Již 12. ledna 1402 otevírá Erhard zdejší hrad městu Chebu.
Již brzy po koupi Libé si začal Erhard Rudusch pohrávat s myšlenkou, že v bezprostřední blízkosti hradu založí kostel, který opatří zbožnými nadacemi a pokusí se vyčlenit z rozsáhlé farnosti v Pomezí novou libskou farnost. K tomu ovšem potřeboval v první řadě svolení zemského komtura durynské bailivy Řádu německých rytířů Albrechta z Witzlevenu, chebského komtura řádu Heinricha z Watzdorfu, řezenského biskupa Jana I. z Moosburgu a v neposlední řadě také faráře z Pomezí Johannese Erharda. Snahy o založení farnosti a vybudování kostela byly korunovány úspěchem poté, když Albrecht z Witzlevenu a Heinrich z Watzdorfu listinou z 23. března 1406 povolují pánu na Libé a chebskému měšťanovi Erhardu Ruduschovi stavbu kostela a zřízení farnosti. K nově založené farnosti má patřit celá Libá s přilehlým hamrem, vsi Hůrka a Dobrošov a dva statky na Klausenhofu (dnes rekreační areál na Sorkově), vše vyčleněno z farnosti Pomezí. Stálé platy a desátky z těchto statků si však chebská komenda ponechává a navíc musí Erhard Rudusch a jeho potomci platit faře v Pomezí jako odstupné pravidelny roční důchod ve formě naturálního desátku, konkrétně 5 kar obilí, z toho jednu polovinu žita (cca 560 kg) a druhou ovsa (475 kg). Stavba kostela velmi rychle pokročila a tak mohla městská rada v Chebu již 24. října 1406 Erhardu Ruduschovi potvrdit nadaci a postavení kostela v Libé ke slávě svaté Trojice a svaté Kateřiny. V rámci nadace Erhard Rudusch kostelu věnoval farní statek (faru) v Libé s dvaceti jitry olností (cca. 8 ha), 7 jiter luk 2,8 ha), dále pak zásobu palivového stavebního dřeva místních lesích, jednu louku řeky Ohře, dva desátky ze statků Libé a Hůrce s výnosy celkem 16 kar obilí (půl žita půl ovsa), 21 slepic a další práva k uvedeným farním statkům. 11. listopadu pak definitivně uzavírá celý proces založení farností a zřízení kostela v Libé řezenský biskup Jan I. z Moosburgu svým svolením s nadací farního kostela v Libé. Původní goticky kostel sv. Kateřiny stál v místech stávajícího svatostánku a k jeho stržení a přestavbě došlo až roku 1755, kdy přestal svou velikostí stačit rostoucímu počtu obyvatel Libé.
Obec Libá, Libá 220, 351 31
IČ: 00254037
Tel.: +420 354 595 285
E-mail podatelna:
podatelna@obec-liba.eu
E-mail starosta:
starosta@obec-liba.eu
ID schránky: japb3za
Úřední hodiny:
Po: 8:00 - 12:00, 13:00 - 17:00
Út: 8:00 - 14:00
St: 8:00 - 12:00, 13:00 - 17:00 Čt: 8:00 - 14:00
Dnes je 13.10.2024
Svátek má Renáta