Dobrošov

První písemná zmínka o Dobrošově pochází z roku 1322, kdy byla jako „Dobrozsenrewt“ zmíněna v rámci tzv. „Chebské zástavy“. V knize daní z kopyt vedené městem Cheb od roku 1392, jsou v Dobrošově jmenováni tři majitelé usedlostí. Také v knize chebské městské hotovosti jsou k roku 1395 zmíněni tři sedláci. Velmi zajímavým pramenem pro dějiny této osady je shodou okolností kniha klateb, tedy soudní kniha s popisy činů, výslechů, rozsudků či vyhlášením klateb nad pachateli různých trestných činů. Tak například jistý Hans Bauer z Dobrošova byl potrestán klatbou za to, že v Libé zavraždil Petera Arnolta z Hůrky. Podobně se vedlo i Jakobovi Schneiderovi z Dobrošova, který roku 1531 zavraždil na Hůrce Hanse Mercze.

Do roku 1406 patřil Dobrošov pod farnost v Pomezí. Vznikem libské farnosti pak byl automaticky přifařen pod kostel v Libé, jehož patronům, rodu Zedtwitzů, dobrošovské zboží až do roku 1850 patřilo. Zákonem o prozatímním obecním zřízení z téhož roku se Dobrošov spolu s Hůrkou a Lužnou stal osadou obce Dubina.

Dorošov byl takřka výhradně zemědělskou osadou mimo hlavní sítě dopravních cest. Na přelomu 19. a 20. století zde žilo i několik tkalců, kteří však po roce 1910 přijali práci v libských textilních fabrikách. Dobrošov neměl vlastní školu a děti tak museli docházet do nedaleké Hůrky. Na konci 2. světové války stálo v osadě celkem 15 domů.