Hůrka

První písemná zmínka o osadě Hůrka pochází z roku 1322, kdy byla jako „Rymen“ zmíněna v rámci tzv. „Chebské zástavy“. V knize chebské městské hotovosti je k roku 1395 zmíněno osm sedláků z Hůrky. Velmi zajímavým pramenem pro dějiny této osady je shodou okolností kniha klateb, tedy soudní kniha s popisy činů, výslechů, rozsudků či vyhlášením klateb nad pachateli různých trestných činů. Tak například v zápise z roku 1495 stojí, že jistý Hans Pauer zavraždil v Libé Petra Arnolta z Hůrky. Obávaný loupeživý rytíř, lapka a hlavně majitel hradu v Libé Jorg Zedtwitz zavraždil roku 1496 jistého Nickela Roglera, rychtáře z Hazlova, poblíž Hůrky v místě zvaném „U božích muk“. Z tento hrůzný čin byla nad Jorgem vyhlášena zemská klatba.

Do roku 1406 patřila Hůrka s Klausenhofem a Sorkovem k farnosti Pomezí, následně byla přifařena k Libé. Až do zániku patrimoniální správy roku 1848 spadali všichni obyvatelé Hůrky do pravomoci pánů z Libé, tedy Zedtwitzů.

Od roku 1828 do 1834 měla Hůrka svou vlastní školu. Poté fungovala tzv. vandrovní škola mezi Hůrkou a Dobrošovem, která kvůli neochotě zástupců obou obcí roku 1847 zanikla a místní děti byly nuceni navštěvovat školu v Libé. Aém přerozděleníž roku 1874 byla v Hůrce postavena nová škola.

V roce 1850 připadla Hůrka spolu s Dobrošovem a statky Klausenhof a Sorkov k obci Dubina, kde setrvala až do konce druhé světové války.

Klausenhof a Sorghof/Sorkov

První zmínka o Klausenhofu pochází z roku 1305, kdy se stal tento statek součástí vyrovnání mezi Řádem německých rytířů a Řádem křížovníků červenou hvězdou z Chebu ve sporu o místní desátky. Oba statky máme zmíněny při přefaření roku 1406. Roku 1785 patřil Sorkov k Přední Libé a Klausenhof k Zadní Libé.